Knihy mají za sebou dlouhověký vývoj, který nemůžeme ani pamatovat, neboť znaky knih již vykazovaly jeskynní malby, které byly označeny různými aktuálním popisky a malůvkami.Již tehdy mělo lidstvo snahu zaznamenávat – pro ně důležité události. Jeskynní malby se datují dokonce jako až na více než čtyřicet tisíc let staré! Výtvory maleb neandrtálců se dají považovat za jakýsi znak, či chcete-li, předchůdce knihy.Jednalo se sice o    p i k t o g r a m y, které měly zatím ke knize ještě hodně daleko, ale i přesto takto docházelo právě k vývoji knihy  …

První „psací podklad“

Tím byl právě kámen, po kterém následovaly hliněné destičky, jenž byly oblíbené v Mezopotámii. Měly různou velikost. Po nich následovala tvorba na starověkém egyptském papyrusu, který byl podstatně skladnější a psalo se na něm seříznutou špičkou rákosu.Poté přišly na řadu voskové destičky, až se přišlo na   p e r g a m e n ,   který byl skladnější a levnější.Milníkem ovšem byl papír, který byl vynalezen ve třetím tisíciletí před naším letopočtem a zde již můžeme začít uvažovat o klasickém vývoji knih, které byly nejprve „množeny“ opisováním, než Johan Gutenberger vynalezl   k n i h t i s k .